08 Mlýnská ulice

Dnešní Mlýnská ulice vznikla mezi dvěma masivy, dříve nazývanými Mont de Ligne a Královská výšina. Jejich velkou část odtěžili obyvatelé Teplic jako stavební materiál. Toto poměrně malé údolí tvaroval po miliony let mohutný horký pramen, který vyvěral na místě dnešního lázeňského domu Beethoven. I přestože dnes už neexistující potok, nazývaný Katzbach, neboli Kočičí potok, měřil přibližně pouhých 650 metrů, měl díky síle vřídla veškeré předpoklady k tomu, aby zde lidé postavili mlýny.

První dosud známá písemná zmínka o mlýnech na Kočičím potoce pochází z roku 1468. Městská kniha uvádí čtyři mlýny na tomto úseku a pátý mlýn prosetický. Jednalo se o první stavby za hradbami středověkých Teplic. Postupně k nim přibývaly další, ale domů dlouho nebylo více než deset. Zlom nastal po požáru města roku 1793. Z pohromy se město vzpamatovalo poměrně rychle a dokonce se začalo ještě více rozvíjet. První směr, kterým se Teplice rozrůstaly, byla právě Mlýnská ulice spojující Teplice a Šanov. Také tudy směřovala silnice do Prahy.

V roce 1815 zde stálo 21 domů a brzy k nim přibyly další. Tehdy lidé odtěžili skálu, do které částečně zahloubili i své domy. Zbytky sklepů a různých místností jsou zde patrné dodnes. Celá Mlýnská ulice měla převážně klasicistní charakter, byť v druhé půli 19. století byla zástavba doplněna, někdy i nahrazena stavbami historizujícími, ale také secesními. Ze stejné doby pocházejí i řadové domy na Laubeho náměstí a také budova dnešní pošty, která byla původně postavena jako Hotel U krále Pruského. V polovině téhož století vznikla vybudováním vnitrobloku také tzv. Malá Mlýnská ulice, kde se nacházely převážně menší domy a dvory.

Mlýnská kola se v této ulici zastavila v době, kdy vyschlo vřídlo, tedy roku 1879. Mlýny proto postupně zanikaly. Na místě tzv. Horního mlýna byly v roce 1871 otevřeny Císařské lázně podle návrhu Adolfa Siegmunda; v roce 1913 je přestavěl známý architekt Max Loos von Losimfeldt. Na protější straně Laubeho náměstí vystavěl teplický právník a zastupitel Dr. Stradal výstavný rodinný dům U cara ruského opět podle plánů Maxe Loose. Na místě dalšího mlýna vybudoval kníže Schwarzenberg pseudorenesanční bytový dům.

V Mlýnské ulici stálo před 2. světovou válkou přibližně 60 domů. Válka i změna společenského režimu přinesla této ulici postupný zánik. Nejprve proběhla demolice domů, které byly značně poškozené. Do oprav se neinvestovalo a zbylé domy chátraly dál. Poslední objekty byly zbořeny roku 1987. Z části je měl nahradit nový lázeňský dům, který ale nebyl nikdy dostavěn a dodnes jeho torzo trčí v prázdném a smutném prostoru, který býval kdysi půvabnou součástí lázeňského města.